Dneska byl den obzvláště vydařený. Ráno, hned po snídani jsme dostali úkol obstarat si vodu, abychom nežíznili. Nebylo to jenom tak. Vodu jsme přenášeli, ždímali, dělali jsme potrubí a přelévali, plnili nádoby všemi způsoby. Někteří nasazovali krk pro své kmeny tak, že to vypadalo, že vypustí duši. Ale zase přežili všichni (asi máme fakt tuhý český kořínek). Odpoledne jsme se zase už jen koupali a bláznili ve vodě, jak to jen šlo. Velcí kluci a kluci ze trojky s Markétou a Donym šli do Oliváče a Donald přinesl první zralé fíky, ti nejmenší si hráli v zátoce a malí kluci lovili ryby ostošest. Mají už svá vyhlédnutá místečka a pokaždé na kuličku z chorvatského chleba zabere nějaká rybka. Nejlepší hlášky byly: „Chytili jsme tuňáka!! Pojďte se honem podívat!!“ Všichni tam letěli s vidinou veliké krásné ryby, ze které si uděláme pořádný stejk. „Tuňák“ byl mladý Zubatec (chorvatský název ryby) a měl asi 10 centimetrů. Toník potom všude, kudy chodil, pyšně prohlašoval: „To byl ale macek, co?!“

Večer k nám „přijelo“ kino Luka, na večeři měli všichni pod skleničkou volnou vstupenku, někteří dokonce i 3D poukázku. Promítal se film „V hlavě“ a dostali jsme i občerstvení – chleby s pomazánkou, bonbóny, pití. Naše vedoucí i paní doktorka Janička se změnily v kuchařky a servírky, některé vedoucí nám rozdávaly kvalitní 3 D brýle. Někteří z nás vstupenky nemohli najít, ale hledali a hledali a opravdu našli. Báli se totiž, že by do kina jít nemohli, že by je vrátný a biletář Donald nepustil. 😀 Kino se vydařilo, počítač se vybil přesně na konci, přišli jsme jen o titulky, a tak jsme večer zakončili bouřlivý potleskem. Rychle jsme všechno poklidili a hupky, šupky do postelí. Ne, že by se nám chtělo, ale vedoucí jsou prostě nekompromisní, tak co naděláme. 