Středa plná překvapení

Ráno šly nejstarší čtyři oddíly se svými vedoucími, sestřičkami Martinou a Míšou a hlavaskou Blankou na celodenní výlet do vedlejší vesnice – Žmanu. Protože jsme nasadili dooost svižné tempo, byli jsme tam do půl hodiny – a to jsme opravdu nečekali! Pak jsme sešli dolů k moři a nemohli si vynachválit změny k lepšímu, které tu udělali. V pizzerii nás přivítala naše stará známá majitelka a nechali jsme se rozmazlovat Pizzou, černým rizotem s mořskými plody a dalšími specialitami, Donald, Blanka a několik dětí si objednali dohromady velikého humra na grilu. Pak všichni tohoto mořského tvora zkoumali, pitvali a snažili se z něho dostat co nejvíce kvalitního masíčka – byla to mňamka i zážitek v jednom. Ještě jsme si nakoupili od paní majitelky kvalitní domácí olivový olej a pak už jsme se jen koupali a užívali krásný prázdninový koupací a sluníčkový den bez menších dětí – paráda. Překvapením pro nás byla i pobřežní kavárna a cukrárna plná zmrzliny a ovocných drinků, naprostá prázdninová pohoda.

Maloši a středňáci zatím v Luce měli také pohodu, užívali si velkého mola, her a potápění (viz foto) a celého odpočinkového dne. Překvapením pro ně bylo, že i bez velkých je spousta zábavy a pohody, nikdo po nich nic nechce a nikdo je ničím neúkoluje, navíc, že si výlet do Žmanu za příhodného počasí můžou „střihnout“ v pátek.

Večer byl jedno velké překvapení. Naši vyzvědači vyzvěděli, že ti nejstarší pro nás nachystali noční bojovku. Hned po večeři se s vedoucími zavřeli do klubovny, nás ostatní všechny vykázali – dělali poslední přípravy. Kolem půl deváté vycházela první parta – nejmladší holky a kluci ze trojky. Kdo se bál, šel ve dvojici se svým „bodygardem“ a celý večer se potemnělým výběžkem ostrova ozývaly strašidelné zvuky a jekot. Někteří jsme byli pěkně vysmátí, někteří se i pěkně lekli . Jako největší strašidlo jsme vyhodnotili Kubu Hamšíka, který jako divoký neandrtálec ječel a chechtal se za oslí stezkou, až se Donaldovi ježily chlupy. Akorát Kubu všichni po hlase poznali

Do postelí jsme se dostali úplně všichni a překvapením pro vedoucí bylo, že jsme ani moc v noci neřádili, protože jsme byli utahaní jako koťata. Završil to Honza Hlodník, když prohlásil: „Teda, to byla ale šichta!“