Tak tu máme první z výletů, které nás čekaly. Sali je malé městečko vzdálené asi 12 km, největší na našem ostrově. Po připlutí do Sali jsme začali průzkum přístavu v cukrárně, zkontrolovali vzorky zmrzliny a pohárů – dospěláci druhy kávy, pokračovali nákupy v obchodě a pak to pořádně dotáhli pizzou. Aby nám slehlo, povinně jsme se všichni prošli na pláže delší cestou po skalnatém pobřeží a užili si nádherný výhled. Tedy někteří z nás, protože nedočkavci a neromantici kmitali tak rychle, že když přišel zbytek, už byli nachystaní do vody. Voda dnes nic moc nebyla, nikdo ji přes noc neohřál, navíc foukalo, takže pozitivní byly jen ty krásné vlny a skoky do vody. Za chvíli nám byla zima, protože sluníčko zašlo a zbyly jen mraky. Tak jsme se zase sbalili a šli zpět. Dokoupili jsme zbytek „potřebných“ dobrot a šli na loď. Plavba zpátky byla v pohodě, vlny byly menší, jen stále foukalo a bylo zataženo. Proto jsme ani neskákali z lodě, jak jsme se těšili. Dopluli jsme tentokrát až do přístavu v Luce, na hotelu měli chvilku na vydechnutí a šli s oddíly na program. A pak už byla večeře, druhá kmenová rada s vyhodnocením včerejšího klání proti vykutáleným domorodcům, rozdělení kostí a malá oslavička narozenin Martina Krupičky. Teď se někteří ukládají ke spaní – hlavně ti nejmladší – a ostatní ještě zpívají, povídají si, cvičí na terase, trénují na ping – pongový turnaj, nebo mají večerní koupání, protože už nefouká a voda je fajn. Takže přejeme dobrou noc a těšíme se zítra.