Tak a poslední ráno, kdy máme pohodu, nás vzbudilo zase sluníčko.  Takže se od rána koupeme,  užíváme slunce, vody a pohody a do toho průběžně balíme. Většina z nás o poledním klidu, protože nám je líto posledního  krásného dne.

Hlášky při balení:

Hanka, vedouc í 8. oddílu: Tak, kluci, jdeme na to, už jsem se těšila, dočkat jsem se nemohla, speciálně na vás … jak to děláte, že ty věci máte vždycky jinde, než jsem vám před chvilkou dávala?

Blanka hlavaska na nejstarší kluky, kteří se hrnuli k holkám do pokoje: „ Kluci, máte sbaleno?“ „Jó, skoro …“

„Co je to skoro a jak moc skoro? … pojď mi to ukázat.“ „Nó, radši ne, já už tam jdu …“

„Tohle je sbalené?“ „ No, to asi ne, ono se mi to tam najednou objevilo.“

Kluci: „Dělejte, dělejte, valí se sem drsná kontrola, nebude jinak „dýza“!

Odpoledne jsme se zase jen koupali v moři a blbli jako nikdy, protože je to pro některé naposledy a chceme si to pořádně užít. Vedoucí a zdravotnice také utvořili na velkém mole hlouček a smáli se všemu, co viděli, občas se od nás nechali namočit nebo obejmout, velcí se bavili s malými, kluci s holkami, zkrátka tu byla pohodička jako nikdy.

Po večeři  proběhly kontroly pokojů a sbalených věcí a začala naše večerní diskotéka střídaná s videodiskotékou a s promítnutím překvapení od vedoucích. Už nám bylo jasné, proč pořád Simča, Blanka a Jitka chodily s foťáky a fotily a točily všechno, co se mihlo, Kamča chtěla po nás v průběhu pobytu taneční výkony a Patrik se občas zašil na pokoji a my na něho nemohli. Výsledek máte na facebooku a asi i jinde na internetu. No a naše „videopřekvapení“ spustilo vlnu slzících, plačících, brečících i řvoucích lidiček a vedoucí čekal po diskotéce výživný večer, kdy nás pořád zaháněli na pokoje a pořád se nedařilo, vždycky někdo vylezl, začal všechny objímat a nechtěl jít do postele. Ještě teď nespíme a všichni vedoucí hlídkují okolo, aby asi střežili náš nerušený spánek. Tak pěkně děkujeme a dobrou noc všem přejeme.